Navigace / Navigation

Kontakt / Contact

Martin Valášek:
+420 602 676 988

malariepunk@seznam.cz

web: Tomáš Hofman

Tvarůžkova 2738, 756 61 Roznov pod Radhostem


Nástroje / Tools

rss
facebook


Bannery / Banners

FCB

MALARIE

CULTBURGER

diycore.net

CZECHCORE.CZ

Archív akcí / Shows Archive

<< <  Stránka 2 z 27  > >>


pátek 11.4.2014 leták

KONCERT ZRUŠEN:

MILANO

rock´n´roll Kopřivnice. Syrovost a zkušenost.

MADE BY THE FIRE

Recenze z Whiplash webzine : Jako první vystoupili plzeňští MADE BY THE FIRE pohybující se ve vodách těžko uchopitelné instrumentální techno/progresivní muziky daleko překračující žánry jako metal či hardcore, ač s nimi jistojistě koketují. Hrají v obsazení kytara, basa, bicí a i když nemají zpěvy rozhodně nečekejte, že by v jejich muzice něco chybělo. Zdá se jako by hráli hlavně pro radost, neb moc často je nevidíme a nahrávku jsem od nich ještě neslyšel žádnou (mezitím uplynul nějaký čas a debutní vinyl je na světě a v nemnoha domácnostech už trhá zdatně reproduktory). Jejich rytmicky složitá a emocionálně výbojná muzika zahraná se suverénním přednesem byla jistě vhodnou volbou právě pro předskakování na tomto koncertě.

SEAL OF QUALITY

Francouzský invenční (však si poslechněte ukázky) elektrokytarový multiinstrumentalista.

I am Nico, aka Seal of Quality from France. I started making music under the moniker seal of quality in late 2006. I mainly use the original Nintendo GameBoy running Johan Kotlinski’s software LSDJ to make my music. Also guitars, synths & vocoder.

KULTRA!

trojúderka Kill-Trek-Vaant se do toho umí opřít, i když asi někteří z těch, kteří znají Kultra vzor 1998, budou zaskočeni z Kultra vzor 2013 – Vaant opustil pozici bubeníka (13 let bubenického půstu se na schopnostech něco pořádně zahrát přece jen podepíše), drží se jen mikráku a bicí kapela tvoří v kompu. Výsledek? Punk’n'bass!


STONED NIGHT

sobota 29.3.2014 leták

ODDATEEE (hip hop USA, Deadverse recordings)

Oddateee, rodák z amerického Bronxu, začínal svou kariéru coby člen třicetihlavého east-coast

klanu T

he Labteks. Svou první desku Steely Darkglasses vydal v roce 2001 a už na ní se skvěly hutné groovy v kombinaci s bizarními samply a maestrovou dynamickou flow. O nadstylovosti jeho tvorby zřetelně vypovídají i četné spolupráce a společné koncerty se jmény jako Isis, DJ Spooky, Dr. Izrael, The SofaSufers nebo Anti-Pop Consortium.
„Mluvím v jazycích,

hledám směr", deklamuje nezaměnitelně v jednom ze svých tracků madman Oddateee. Jeho muzika možná není pro každého, ale to nic nemění na tom, že jeho pátrání po možnýc

h podobách hiphopového zvuku jsou neobyčejně dobrodružná. (Aleš Stuchlý)

TUMMO

Kolize hardcoru, death metalu a stoner rocku, Nedavno jim vyslo Split Lp s tomorrows hell

MOBIUS

Instrumentalni duo ze Ziliny, typci z kapel Boiling point, unnatended funeral, hrnou dřevní sludge doom

BLUES FOR THE REDSUN

Jeden z prvních koncertu v nové sestavě, hodně pomalý funeral doom

MUSHROOMS OF YUGGOTH

Nejpomalejsi roznovska kapela, pomaly stoner funeral doom.


pátek 14.3.2014 leták

Wynston Smith - Crust-punk Košice
http://bandzone.cz/wynstonsmyth

Bad Age - hardcore-punk Prostějov
http://bandzone.cz/badage

Uštkni - domácí punk
http://ustkni.bandcamp.com/

Wirrsal - hardcore-punk Hamburg
https://soundcloud.com/wirrsal



Promítání

čtvrtek 13.3. 2014

promítání krátkých studentských filmů z FAMU (začíná v 18 hodin), po projekci bude následovat diskuze s Vítem Klusákem

Seznam filmů:
Veronika Janečková – Pravztahy
Viola Ježková - Tělo mého těla
Lukáš Kokeš – 59/184/84
Pavla Sobotová – Portrét mého mrtvého otce
Lumír Košař – Návštěva
Adéla Komrzýová – Hotel Atol*****
Vít Klusák – Ocet

Pravztahy / režie Veronika Janečková

Generační svár přítomný v každodenních sporech mezi babičkou a vnučkou, režisérkou filmu, vede k jejímu rozhodnutí odejít a místně i časově sevřený obraz postupného vyklízení domu se spolu s dlouhým trýznivým rozhovorem stávají základem surově důvěrného dokumentu zvnitřku soukromé skutečnosti, v němž se soucit spojuje s výčitkami, a kde navzdory vzájemnému obviňování není nikdo vinen, neboť zaznamenanou situaci nemůže neprovázet nic než nedorozumění.

Tělo mého těla / režie Viola Ježková


Film zprostředkovává určitý mentální prostor bezčasí na jehož okrajích se nalézá mateřské tělo. Obrazy a zvuky prvních měsíců po narození autorčiných dětí konstituují jeho osobní a osobitou řeč. Tak film konfrontuje navyklé způsoby zobrazování a chápání mateřství s osobní zkušeností, která teprve umožňuje přiblížení se realitě nového života a realitě mateřství. Prostor mezi mateřskou láskou a laktační psychózou prostupuje intimita a křehkost. Mikroděj každé scény kontrastuje s tuhostí neměnného času zarámovaného bílou zimní krajinou. Film tak vypráví o něčem nesmírně základním.

59/184/84 / režie Lukáš Kokeš

59/184/84 je filmový inzerát věčně nešťastného člověka, který stále čeká na chvíli, kdy začne život. Svoji prázdnou existenci samotáře udržuje v předsmrtném napětí vírou, že se něco musí stát, že mu osud splní jeho ideální požadavky na ženu, odvozené z biologického práva na lásku. Stále přítomnou myšlenku na sebevraždu dočasně rozptýlí pouze reakce na nový text v seznamce: “Dobrý den, jsem svobodný štíhlý VŠ/184 mezi padesátkou a biologickým úhynem a chci se oženit, mít rodinu a vlastní děti. Těším se na odpověď a hezky vás zdravím. Jiří.”

Portrét mého mrtvého otce / režie Pavla Sobotová

Film o tom, jak člověk zůstává v člověku. Portrét o otci, dceři a o vzájemném vztahu. O tom, jak moc se do nás otiskují naši rodiče a jak se s jejich vlivem vyrovnat. Do jaké míry budou ovlivňovat náš život a jak moc se staneme jejich vlastní podobou. Láska rodičů je do značné míry láska k dítěti, jakožto pokračovaní sebe sama. Jak moc to dokážeme změnit a co člověk musí obětovat, aby se vymanil ze vzájemné fixace a žil, určoval svůj vlastní život.
„Co jsem? Vymezení vůči tobě? Není tento film další provokací? Neustálým bojem?"

Návštěva / režie Lumír Košař

Rodinný portrét pořízený on the road. Matka a dcera se společně vydávají po vzpomínkách na nejstarší dceru/sestru, jež v portrétu chybí. Tak jak se blížíme k cíli naší cesty, dostáváme se i k jádru tématu, které absence rodinného člena oběma ženám přináší.
Autor/syn/bratr pokládá prostřednictvím krátkého dokumentárního filmu svým blízkým otázky, které doposud nebyly vysloveny nahlas, ale na něž sám odpovědět nedokáže

Hotel Atol***** / režie Adéla Komrzýová

Opuštěný hotel na benzinové pumpě u dálnice směrem na Plzeň. Jediný správce ví, jak to tady funguje, co kde je, jak kde fouká vítr…
Jeho prohlídka prázdným, řadu let nefungujícím prostorem, vypráví o tom, jak byl hotel za bývalého režimu stavěn a proč a jak se s jeho krachem vyrovnávají bývalí družstevníci, kteří u Atolu zalili první kámen betonem a snažili se za socialismu rozjet velký byznys.
Barman namíchá vodku s džusem.

Ocet / režie Vít Klusák


Režisér Vít Klusák natáčí film o svém otci, známém hudebním skladateli Emilu Viklickém, ten však odmítne ve filmu účinkovat. Vzniká tak portrét bez portrétovaného. Autor tedy do role otce obsadí dvojníka, kterého nalezne skrze inzerát uveřejněný v novinách. A zajímavé na tom je, že Klusák svého skutečného otce osobně nezná, u příležitosti natáčení se s ním setkává (nebo spíše míjí) podruhé v životě...

Výběr filmů : Adéla Komrzýová.


pátek 28.2.2014 leták

MODRÉ HORY

Slovenský hiphop, Bene (známý taky jako Petotázok) a Lyrik. Není to ovšem hiphop ledajký. Aran v recenzi napsal toto:

Znáte Kevina Duranta? Jestli ne, vygooglujte si ho – doporučuju. Je to borec. Kevin Durant je chlapík, kterej se narodil pro to, aby hrál basket. Když ho vidíte, tak vidíte člověka, kterej kdyby dělal cokoliv jinýho, tak to prostě nedopadne tak dobře, jako když sází jeden koš za druhým. Jasně, třeba LeBron James je celkově lepší hráč, ale z jeho pohybů prostě necejtíš, že basket má v jeho DNA totální převahu. Těžko se to nějak „objektivně“ vysvětluje; tyhle věci prostě neomylně poznáš svým vnitřním zrakem.

Proč tím začínám recenzi na novÉ Modré hory (nemůžu přece napsat „recenzi na nový Modré hory,“ že jo)? Protože když na „Big beat“ poslouchám Beneho s Lyrikem, mám stejnej pocit, jako když pozoruju Kevina Duranta v NBA: kdyby tyhle dva kluci dělali cokoliv jinýho, tak to prostě nedopadne tak dobře, jako když rapujou do beatů od Peka, Karaoke Tundry, Boye Wondera, DJ Fatteho a Jesuse Chryslera. Rap má v jejich DNA absolutní převahu. Co se týká „hudebních kvalit,“ jedna z nejvyšších poct se podle mě ukrejvá ve slově „effortless“ (pomůžu si tady angličtinou, českej překlad to nevystihuje tak dokonale). No a způsob, jakým to tam sázejí Bene a Lyrik, je zkrátka naprosto „effortless.“

Coby fanouška SLOVA mě fascinuje, co tyhle dva umějí SLOVEM vyjádřit. Modré hory někdy zmrazí v čase jeden konkrétní moment a zpomaleně ho ukážou z více úhlů (leckdy dost nečekanejch), jinde rozkmitají příběh do tolika políček, že nestíháš sledovat děj a příval obrazů. Někdy scenérii nezúčastněně přihlížíš schovanej za oknem kolem projíždějícího autobusu nebo tramvaje, jindy ti ty dva blbci mluvěj přímo z duše. Někdy se dostaneš na místa v prostoru a historii, kam tě zavedou jen dobrodružný knihy a útržky článků a dokumentů („Bastogne“ nebo „Nový svet“), jindy jako kdyby sis četl vlastní deník, pokud by sis nějakej psal („Running“). Tohle je zároveň zábavná a lehce plynoucí deska, zároveň kurva hluboký album. Obdivuju, když někdo dokáže říkat „velký věci“ jen tak mimochodem uprostřed řady dalších keců, protože jedině tak vynikne jejich výjimečnost. Modré hory tohle umějí dokonale. Jsou tak blízko kostní dřeni, že se někdy coby nekuřák skoro až rozkašlu z toho cigaretovýho kouře hlavně v Beneho textech, hehe...

Naprosto hypnotickej a strašidelnej „Prehovor“ s beatem od Karaoke Tundry. Prchavě krásnej „Jednoizbák.“ Nenápadně dokonalý „zpívaný“ kousky Lyrikova rapu. Jiskřící ping pong v „Bublinách.“ A další střípky, pocity, extáze a propady. „Big beat“ je pro mě jedním z nejlepších alb roku 2013 – bezpochyby.

PRIATELIA PADAJÚCÉHO LISTIA

Bigbít Slovensko

LES HOMESEXUELS (shoegaze/noise Brno)

Za složitě googlovatelným jménem se skrývá dvoučlenná brněnská úderka, která se dala dohromady teprve před rokem a v jejich ryze instrumentálních skladbách se potkává shoegaze s prvky stoneru a minimalistického noise rocku. "Hudební gradace jsou vyčerpány, post-rock bídně hyne, stezka minimalisticky nekompromisních repetic nezná limit, snad proto vedou kroky kapely až za ni," píšou Les Homosexuels o svém soundu na internetu.

"Les Homosexuels jsou sveřepej a totálně nemoderní industriálně-kytarovej rachot," říká Adam Nenadál (Aran Epochal, Gnu) o kapele, která si zatím získala pozornost hlavně skvělými koncerty.

(aktuálne.cz)

TOMÁŠ VTÍPIL

elektroakustická avantgarda, Brno

Koncert je spojen s venisáží aktuální výstavy, která začne už v 19:00:

MEZIPROSTORY
autoři se zde snaží zachytit svůj vnitřní svět, pohled na něj, vnímání vztahů, ale i společnosti. Otázky, které člověk v sobě řeší v různých meznících života.

Ondřej Durczak: fotografie, student ITF v Opavě
Michaela Bobková: fotografie, student ITF v Opavě
Petra Vlčková: fotografie, student ITF v Opavě
renata support: fotografie, zvuková stopa, student ITF v Opavě
Šárka Nahodilová: objekty, student OU FU
Petr Sikora: fotografie
Barbora Skopalíková: fotografie, student ITF v Opavě
Jitka Rufferová: fotografie, objekty, student OU FU
Karel Kita: fotografie, student OU FU
Lucia Kuklišová: fotografie, student OU FU
Johanka Smékalová: fotografie, student OU FU
Radim Hájek: fotografie
Pavel Zajíc: fotografie
Vladimíra Židková: fotografie, student ITF v Opavě
Adam Kencki: fotografie, student OU FU
Marek Prachař: video smyčka
Libor Novotný: video, pedagog OU FU
Mariana Ryšavá: fotografie, student OU FU
Markéta Zimová: fotografie, student OU FU
Petr Kubeň: fotografie
Marek Minář: fotografie
Kurt Passka: zvuková stopa, student FAMU

kurátor: renata support


pátek 14.2.2014 leták

PERHAPS (USA)
je kapela z Bostonu, Massachusetts. Jejich kritiky oslavovaný debut Volume One byl vydán koncem roku 2012. Kombinuje prvky progresivního rocku, jazzu a vážné hudby, skupina se zaměřuje na složité instrumentální skladby přecházející v delší volné improvizace. Jádro tvoří trio basa, bicí a kytara a je občas rozšířeno o různé žesťové dechové a smyčcové nástroje. 
PERHAPS vydávají deluxe vinylovou edici svého alba na kultovním norském labelu Origo Sound. Skupina byla oslovena ke spoluprácis legendárním zpěvákem Damo Suzuki Canem. Rovněž po jejich společném koncertě si je oblíbili Acid Mother Temple a plánují společné turné.
Tagy: experimental art decade berklee experimental jam hansley music progressive psychedelic stargaze supervolcano Boston
http://perhaps.bandcamp.com/

JACK JACK (SK/CZ)
Aschenblond - mixpult
Don Mirvald - mixpult
Československá experimentální "noise positive" formace Jack Jack předkládá svůj vlastní zvukový experiment v podobě no-input music. Tvoří ji pouze pomocí mixpultů a kabelů poukazujíc na dekadentní krásu digitálního echa. Šumy, rány a praskání proměněny v bohaté zvukové krajiny. V prosinci 2012 vydalo duo své debutové 2 LP, nahrané bez dalších úprav přímo do řezačky vinylů.
http://jackjacknoise.bandcamp.com/

AERODROMON (CZ)
Třetí do party je relativně nová kapela ze Frenštátu AERODROMON, která bude svým psychodelickým hlukem večírek skvěle doplňovat
http://www.youtube.com/watch?v=YQ-rZ3qc6SU


Dernisáž

sobota 8.2.201 leták

PLEASE THE TREES (Praha)

Alternativní country

STERN (Valašsko)

Countrypunk


Před koncertem proběhne dernisáž výstavy Marie Krappman



SILVESTR

úterý 31.prosince 2013 leták

ZEPPO

Švýcarská eco-anarcho-punková kapela, která to válí bezmála 20 let, v září 2013 natočili nové věci a konečně se po letech rozhoupali a vyrážejí na evropské turné mimo francouzkomluvící země. A jakože tam v současnosti hraje Fonk z JMENFOUS, tak jsme to spolu upekli: zastávka na Vrahu proběhne 31.prosince.

Kromě nich odehrají své DJ sety místní i přespolní DJs a vystoupí jedna místní kapela, potvrdíme v neděli.

DIVNÍ HOSTI


INAU, KONTROLL, CTIB, TOMÁŠ PALUCHA

pátek 20.prosince 2013 leták

INAU

Inau, muž slova, a jeho Lunochod. Sedm tracků, který nemají žádný daný pořadí, všechno jsou to hity a otvíráky alba jako prase. Beaty jsou většinou drásavě nepříjemný, a když je to jinak, je to jenom trik. Poslechnete s Chlad a budete jak na trní. Družice jenom vystupňuje neklid, kterej se zmocňuje vašich útrob. Jsem přinese zdánlivou úlevu, aby se nakonec ukázalo, že neklid a nepohoda můžou mít různou formu. Moucha si už na žádný příjemný pocity nehraje: „...čím víc se zamotám, tím víc se činim“. Mám právo je hodně férovej statement: „Milovat víc holek nemusí bejt nevěra.“ Outt je přímá zkratka na Měsíc a konečně Slovo – „nejhorší člověk na povídání jsem já“. Kdo má chuť poslouchat, najde si tady toho hodně. Inau.

KONTROLL

ohle je víc než jen dobrá kapela, tohle jsou totiž sportovci. Mezi šatnou před zápasem a backstagem před koncertem jsou jen nicotný rozdíly. Nejlepší a nejfanatičtější kouč mančaftu musí bejt básník a basák. Nejlepší a nejšílenější bubeník musí zase vždycky pískat rovinu, místo píšťalky ale používá hajtku a dva virbly. Bráchové na pódiu spolu komunikujou zásadně prostřednictvím instinktů, pudů a panáků. Co můžeme za týhle konstelace dělat my? Nic. Jenom podlehnout.

CTIB

TOMÁŠ PALUCHA

Proti proudu lze nejlépe postupovat soustředěně, pomalu – a s oporou pevného dna starého stovky tisíc let. Pouze tak narazí odvážný hledač – třebaže po pás ve vodě – na tóny a melodie, které zůstaly otisknuty v reliéfech času od jeho počátků, aniž by se kdokoliv namáhal měřit jejich význam či „velikost.“ Nezměřitelné totiž odpočívá skrytě a hluboko. Duo Tomáš Palucha nastoupilo na nelehkou pouť plnou askeze: tam, kde ostatní s gustem hulákají do širého světa jistě důležitou zprávu o své existenci, nabízí Tomáš Palucha zprávu o existenci jako takové.


Rickolus

čtvrtek 28.11.2013 leták

RICKOLUS (USA, Circle Into Square)

SAGE (noiserock Morava s novou deskou)

To co napsala Karolina před koncertem Rickoluse v Piksle vystihuje velice dobře tohoto talentovaného chlapíka. Čili to s dovolením publikuji tady a fakt přijďte, bude to stát za to.

Víte co? Až vám za pár let bude někdo vykládat o Rickolusovi, jak je to boží a tak, vy budete moct říct: „Ty vole, já na něm byl v Piksle už tehdá, když ho vůbec nikdo neznal, přece“. Ta poslední placka, Troubadour, je svým způsobem docela neuvěřitelná. Už to, že se jedná o dvoualbum. Kdo sakra teď dělá dvoualba? Ehm, kdy sem naposledy vůbec poslouchala dvoualbum? London Calling? Udělat dvoualbum je odvaha jak prase, to je jasný. První věc, co od toho každý čeká, je „proč ten magor půlku slabších věcí nevyhodil, dyť by z toho byla tak supr placka“. No a tady nastává drobný zádrhel. Ono by z toho prostě nešlo půlku slabších věcí vyhodit. Tady totiž žádné slabší věci nejsou. Fakt. To říkám s čistým svědomím.

Poslouchám to teď dost často, to dá rozum. První část, druhou část, celé v kuse, občas mi to tam skočí i na random a já nevim jak ještě. A ono tam normálně není co přeskočit. To sou tak krásně obyčejné, uvěřitelné a silné věci, až mě nad tim občas zůstává rozum stát. Rick tam sype jednu čistou hitovku za druhou s takovou přirozeností, že mu to musí snad každý songwriter totálně závidět. Takže doražte na Rickoluse kamkoliv to pude.

“what happens when the inks all gone
our names forget themselves
our bodies flutter to the ground
and all we know will melt”

Karolína
PI Crew


<< <  Stránka 2 z 27  > >>